Stavba velkého modelu rakety s využitím 3D tisku

Ahoj. Protože jsem se zde před lety rozepisoval, rád bych toto vlákno uzavřel.
Tištěnou velkou raketu se mi podařilo díky radám a pomoci zkušených rakeťáků dokončit v r. 2021 a provést dva úspěšné starty.
První v létě v Modelparku v Suché a podruhé již s nátěrem jako Canadian Arrow na Koprníku.
Digitální model jsem během doby přepracoval pro tisk v módu spirální váza a publikoval zde:
www.thingiverse.com/thing:4881769
 
 
 
 

Aktivátor CA lepidel
třeba tenhle
emotors.cz/1356-aktivator-pro-ca-lepidla-150ml.html
Ale stačí i dobrý rozprašovač s vodou,který dělá drobnou mlhu

Vojto, děkuji za reakci.
Aktivátor primer na přípravu povrchu? Jaký používáš? Zkoušel jsem Locktite super attack s aktivátorem v balení jako fixa. Ale neměl jsem až tak dobré výsledky.

PLA,PETG v pohodě lepíme CA (sekundové lepidlo) s aktivátorem
U raket je třeba brát v potaz tepelné a tlakové šoky na konstrukci

Rád bych se podělil o zkušenosti se začátkem stavby rakety, jejíž podstatné části trupu jsou vytvořeny tiskem FDM technologií hobby 3D tiskárnou Rebel II.

Pro tento účel jsem vybral existující design modelu rakety V2 od Mylese Corbeta, dostupný zde: www.thingiverse.com/thing:791346
Model byl originálně navržen v měřítku 1:25 s myšlenkou použití motorů C nebo D.

Protože jsem chtěl vytvořit model velké rakety, měřítko jsem změnil na 1:14, tak aby došlo k využití celé tiskové plochy. Hlavním limitujícím rozměrem se ukázala maximální výška tiskové plochy 185 mm.

Materiál jsem zvolil XT-CLEAR od firmy ColorFabb (AM1800 3D Polymer) s hustotou 1,27 g/cm3.
Jde o kopolymer se slibnými vlastnostmi ke kterým patří mechanická pružnost, pevnost (tj. nárazuvzdornost), dobrá opracovatelnost, bezzápachovost při tisku. Záměrně jsem zvolil transparentní verzi plastu, která umožňuje vidět vnitřní strukturu vytištěného modelu.
Jako nevýhoda, kromě pomalejšího tisku, se ukázala problematičnost spojování tohoto materiálu lepením - polyolefín (PETG) s nízkým povrchovým napětím.
Výrobce materiálu uvádí několik ověřených průmyslových dvousložkových polyuretanových lepidel a akrylátová lepidla vytvrzovaná UV. Všechny ovšem velice problematicky dostupné a nákladné.
Relativně uspokojivého výsledku jsem dosáhl s polyuretanovým lepidlem UHU Power (pružný spoj). Experimentuji též s akrylátovým modelovacím UV gelem (tuhý spoj).

Model je rozdělen na šest dílů. Spodní dva tvoří trup se stabilizátory, další dva tubus trupu a z dvou dílů sestává hlavice.

Technická data tisku: průměr trysky 0.4mm, síla vrstvy 0.2mm, teplota tisku 260 stupňů C.
Nastavení programu pro přípravu dat: výplň 7%, jeden perimetr. Rychlost tisku mezi 10-20mm/s.
Výsledkem jsou vylehčené stabilizátory tvořené “sendvičovou” konstrukcí. Vnitřní jádro je tvořeno výplní, která je v rozestupech cca 10 mm. Tloušťka stěny trupu krom středního tubusu je 2mm. Čas tisku jednotlivých dílů se pohyboval v řádu desítek hodin.

Pro tisk válcovité střední části rakety s vnějším průměrem pláště 115mm, jsem vytvořil vlastní předlohu s tloušťkou stěny 0,95mm zvolenou experimentálně tak, aby byl plášť co nejlehčí a měl vyhovující pevnost.

Hmotnost jednotlivých dílů před opracováním:
Ocas dolní díl 174g, ocas horní díl 140g, hlavice oba díly 160g, 1. část trupu, výška 180mm 84g.
Původní myšlenka byla vytvořit raketu pro motor ROS-40, což hmotnostně nevychází.

Uvítám nápady, rady a připomínky, všech kolem toho skvělého webu, rakeťáků případně 3D tiskařů. Informace budu postupně doplňovat.