- Příspěvky: 1246
- Obdržená poděkování 81
Starty modelů raket ve větru a nárazovém větru
- Mirek
- Autor tématu
- Offline
- Moderátor
Méně
Více
11 roků 4 měsíců zpět #143
od Mirek
Starty modelů raket ve větru a nárazovém větru vytvořil uživatel Mirek
Tyto starty jsou vždy dosti náročné.
Úvaha je zaměřena na prutové rampy s vodícími trubičkami.
S velkými kolejnicovými rampami mám minimální zkušenosti, i když teoreticky by toto nemuselo být od věci ani tam?
Za větru mají modely podstatně větší snos při přistávání plus možnost ztráty či poškození modelu, horší zážeh i hoření zápalnic (hlavně zelené – green fuse ), možnost vytažení nebo vytržení elektrických palníků z modelu při pootáčení modelu na rampě.
Dráha rakety se naklání (obvykle proti směru větru) v důsledku zesílení stabilizačního klopného momentu síly v CP (aerodynamickém těžišti) vůči CG (váhovému těžišti) modelu. Základní vyvážení modelu rakety počítá s určitým standardním tlakem v prostředí, s působením silnějšího či nárazového větru nepočítá. V důsledku toho se vítr více projevuje příklonem u modelů, které jsou více „přestabilizované“. Mají teda větší vzdálenost CG vůči CP. Za těchto podmínek jsou na tom paradoxně lépe spíše „nedostabilizované“, s menší vzdáleností CG od CP (standardně cca 1-1,5 průměru trupu).
Vhodnou pomůckou při startu ve větru může být stabilizace modelu při startu, pomocí přídavného vedení modelu za stabilizátor. Nejvýhodnější je použít stabilizátor co nejvzdálenější od vodítka modelu na rampě. Toto vodítko může mít podobu dvou ocelových prutů (průměru 5 až 8 mm spojených svorkami a zaraženými rovnoběžně s rampou, tak aby se stabilizátor modelu mezi nimi při startu volně klouzal. Další verzí je tzv. „vidlička“. Dva kratší rovnoběžně uchycené pruty v hranolu. Ze spodní strany hranolu je uchycen silnější kotvící prut, který zarazíme do země, tak any opět stabilizátor volně klouzal v horní části vidličky. Délka vedení stabilizátorů postačuje cca 30 cm.
Nejjednodušší je improvizace z jednoho kusu ocelového prutu (průměr 4 až 5 mm) esovitě ohnutého. Vodící část jedna polovina esovitého ohybu.
Tato pomůcka mimo zlepšení stability při startu vedením za stabilizátor, snižuje také ohybové zatížení a kmitání rampy a prakticky vylučuje vytažení el. palníku z trysky modelu v důsledku pootočení modelu na rampě ve větru.
Úvaha je zaměřena na prutové rampy s vodícími trubičkami.
S velkými kolejnicovými rampami mám minimální zkušenosti, i když teoreticky by toto nemuselo být od věci ani tam?
Za větru mají modely podstatně větší snos při přistávání plus možnost ztráty či poškození modelu, horší zážeh i hoření zápalnic (hlavně zelené – green fuse ), možnost vytažení nebo vytržení elektrických palníků z modelu při pootáčení modelu na rampě.
Dráha rakety se naklání (obvykle proti směru větru) v důsledku zesílení stabilizačního klopného momentu síly v CP (aerodynamickém těžišti) vůči CG (váhovému těžišti) modelu. Základní vyvážení modelu rakety počítá s určitým standardním tlakem v prostředí, s působením silnějšího či nárazového větru nepočítá. V důsledku toho se vítr více projevuje příklonem u modelů, které jsou více „přestabilizované“. Mají teda větší vzdálenost CG vůči CP. Za těchto podmínek jsou na tom paradoxně lépe spíše „nedostabilizované“, s menší vzdáleností CG od CP (standardně cca 1-1,5 průměru trupu).
Vhodnou pomůckou při startu ve větru může být stabilizace modelu při startu, pomocí přídavného vedení modelu za stabilizátor. Nejvýhodnější je použít stabilizátor co nejvzdálenější od vodítka modelu na rampě. Toto vodítko může mít podobu dvou ocelových prutů (průměru 5 až 8 mm spojených svorkami a zaraženými rovnoběžně s rampou, tak aby se stabilizátor modelu mezi nimi při startu volně klouzal. Další verzí je tzv. „vidlička“. Dva kratší rovnoběžně uchycené pruty v hranolu. Ze spodní strany hranolu je uchycen silnější kotvící prut, který zarazíme do země, tak any opět stabilizátor volně klouzal v horní části vidličky. Délka vedení stabilizátorů postačuje cca 30 cm.
Nejjednodušší je improvizace z jednoho kusu ocelového prutu (průměr 4 až 5 mm) esovitě ohnutého. Vodící část jedna polovina esovitého ohybu.
Tato pomůcka mimo zlepšení stability při startu vedením za stabilizátor, snižuje také ohybové zatížení a kmitání rampy a prakticky vylučuje vytažení el. palníku z trysky modelu v důsledku pootočení modelu na rampě ve větru.
Prosím Přihlásit se nebo Vytvořit účet připojte se ke konverzaci.
Moderátoři: Koudy
Vygenerováno za 0.227 sekund