Malý kapalinový raketový motor

zdravím
Tak mám skoro hotový nový motor. Průměr pláště je stejný jako u prvního motoru - 32mm, ale komora je z menší trubky - Cu 22/20mm. Ale hlavně konstrukce je demontovatelná pro kontrolu vnitřku a případné úpravy. Vstřikovač je úplně jiné konstrukce, ten první byl z velké míry viníkem samodemontáže motoru ještě během provozu...
zatím posílám pár fotek, se zkouškou nebudu pospíchat, abych zase něco neuspěchal

Petr

Ahoj
nejdřív bych uvedl na pravou míru pojem : fungující motor
jak jsem napsal výše, motor hořel stabilně, teplota komory byla na rozumné výši, ale tah byl minimální.
Záměr při prvním zážehu byla zkouška při plnícím tlaku 5 bar. Ten jsem nastavil na palivové nádrži regulátorem CO2, ale na regulátoru O2 mi to nějak ujelo dolu a všiml jsem si toho až po seřízení plamene jehlovými ventily. Tak jsem začal zvyšovat tlak na regulátoru O2 a nekoukal co se děje na motoru a hlavně jsem neotevíral současně palivový ventil. Přebytek kyslíku a nedostatečné chlazení udělalo své dílo.

Cíl celého vývoje je ( pokud by to vyšlo) kapalinový motor o tahu okolo 50N, s dobou hoření přibližně půl minuty, pro realistický pohon modelu raketového letadla.
Jsem letecký modelář se zájmem o reaktivní pohon, a před lety jsem postavil a v modelu provozoval amatérský proudový ( turbínový ) motor - podle dostupné německé dokumentace. Nyní jsem objevil práci již zmíněného L. J. Krzycki a opět mi to nedalo to nezkusit...

například Koroljovův RP 318 o rozpětí 4m by unesl dostatečnou zátěž a pro bezpečný let by stačil relativně malý tah motoru



Petr

Ahoj,
předem je na místě gratulace, fungující motor na KPH se nevidí na každém rohu.
Chci se zeptat, jestli máte nějaký plán vývoje? Tím myslím, jestli to má být nakonec letový exemplář, jaké jsou cílové parametry, tedy tah, doba chodu, hmotnosti atd.
Tohle totiž koncepci motoru na KPH hodně ovlivní.
Děkuji

Co se týká používání peroxidu, jsou ty konstrukce hodně zvláštní. Vzhledem k přebytku peroxidu nad palivem (až 10:1) se komory chladí peroxidem. Viz Amstrong Siddeley Stenor a Bristol Siddeley Gamma. Většinou se počítá s 80% peroxidem a koncentrovanějším.

Dobrý den, pokud váš motor běžel skutečně kolem půl minuty, je to fantastické! Tak dlouho většinou hoří některé stupně sondážních raket. Co se týká způsobů chlazení, tak u malých motorků na KPL se častěji vynechává regenerativní chlazení a raději je používáno chlazení filmem paliva, které vzhledem k potřebnému přebytku paliva nad okysličovadlem není velký problém. Chlazení zajišťuje potom řada vstřikovačů paliva na okraji vstřikovací hlavy. Všechny déle fungující raketové motory s KPL mají zároveň regenerativní chlazení a chlazení filmem paliva, jinak by teploty v komoře kolem dvou tisíc C nevydržely. Doporučuji nastudovat systémy Apollo Descent Engine a motory od Armadillo Aerospace. Co se týká okysličovadla, tak bych se trochu přiklonil k názoru co tu už padl - pro modelařinu je asi nejodzkoušenější okysličovadlo N2O. Jak s kyslíkem, tak kyselinou dusičnou nebo koncentrovaným peroxidem jsou opravdu velké problémy.

Díky za Vaše reakce na můj pokus.
tady se pokusím odpovědět na nastíněné otázky
- Motor běžel pouze jednou, odhaduji to tak na půl minuty, bohužel jsem nezapnul záznam na kameru. Jen jsem stačil mezi zásahy do regulace vzít foťák a udělat pár snímků.
- Chlazení palivovým filmem jsem nepoužil, spíše uvažuji o ředění lihu tak 20% vody, jak to dělali Němci.
- GOX také nepovažuji za výhodný pro praktický provoz, ale chtěl jsem navázat na práci v odkazu zmíněného Leroy J. Krzycki, a pokud takový motor stabilně poběží, uvažuji o použití peroxidu vodíku ( padesátiprocentní se dá koupit a neměl by být moc nebezpečný) ale to je na delší diskuzi - to by znamenalo přeřadit reakční komoru s katalyzátorem, kde by se H2O2 rozkládal a postupoval dál do směšovače. Obsah O2 nebude ve vzniklém paroplynu 100% a tak bych mohl použít vydatnější palivo ( kerosin) - ale to by zase mohl být problém s chlazením komory...